1) Povrchová těžba
Je to metoda, která se využívá tehdy, když jsou zlatonosná ložiska relativně blízko povrchu. Nejdříve se odstraní vrchní vrstvy horniny a půdy, aby se odkryla zlatonosná ruda, ze které se zlato získává následným drcením a dalším zpracováním. Ve světě je tato metoda velmi běžná u velkých zlatých dolů, protože umožňuje těžit rozsáhlá ložiska efektivně a relativně levně. V České republice se průmyslově nepoužívá, historicky však povrchová těžba zahrnovala zejména rýžování zlata v potocích a drobné těžební práce v říčních nánosech. Více o principu povrchové těžby zlata lze najít
2) Podzemní těžba
Podzemní těžba se používá tehdy, kdy zlato leží hluboko v hornině, například v křemenných žilách. Tato metoda zahrnuje ražbu šachet a štol, odkud se ruda vynáší na povrch. Moderní podzemní doly využívají mechanizaci a čerpání vody, což umožňuje bezpečně a efektivně těžit i z velkých hloubek. Podzemní těžba je vhodná zejména pro bohatá ložiska, kde by povrchová těžba nebyla ekonomicky výhodná. V České republice se tato metoda dnes průmyslově nepoužívá; její stopy zůstaly pouze na historických lokalitách nebo při geologickém průzkumu.
3) Těžba flotační metodou s chemickým loužením
Těžba flotační metodou s chemickým loužením představuje moderní způsob těžby, který umožňuje získat zlato i z chudších rud. Nejprve se ruda drtí a podrobí flotaci, při níž se zlato oddělí od ostatních minerálů. Následně se zlato vyvazuje chemickým loužením, nejčastěji pomocí kyanidu, a získává se čistý kov. Tato metoda je efektivní, protože umožňuje zpracovávat rudy s nízkým obsahem zlata, které by jinak nebylo možné těžit tradičními způsoby. V České republice se chemické loužení a flotační metody nepoužívají průmyslově. Experimentálně se provádějí pouze testy a geologický průzkum například v lokalitách Roudný u Vlašimi nebo Kašperské Hory.